Doutníky Cohiba 

kubánské doutníky Cohiba

Cohiba je nejprestižnější značkou ve světě doutníků. Byla vyrobena v roce 1966 pro prezidenta Fidela Castra v utajené, nicméně dnes celosvětově slavné továrně El Laguito. Mnoho let byla určena pouze jako dar členům vlády, zahraničním diplomatům a hlavám států. Od roku 1982 byla Cohiba v limitovaném množství zpřístupněna i pro volný trh. Název pochází ze starého indiánského výrazu kmene Tainů a označuje svazek tabákových listů, nejstarší...

kubánské doutníky Cohiba

Cohiba je nejprestižnější značkou ve světě doutníků. Byla vyrobena v roce 1966 pro prezidenta Fidela Castra v utajené, nicméně dnes celosvětově slavné továrně El Laguito. Mnoho let byla určena pouze jako dar členům vlády, zahraničním diplomatům a hlavám států. Od roku 1982 byla Cohiba v limitovaném množství zpřístupněna i pro volný trh. Název pochází ze starého indiánského výrazu kmene Tainů a označuje svazek tabákových listů, nejstarší známou formu doutníků, které kouřili domorodci v době Kryštofa Kolumba. Listy používané při výrobě jsou „výběrem z výběru“ z pěti nejúrodnějších nížin z oblastí San Juan y Martínez a San Luis v regionu Vuelta Abajo. Cohiba je jediná značka doutníků, kde jsou dva ze tří typů listů, které se používají při výrobě – seco a ligero – třikrát fermentovány v sudech. Tento speciální proces dodává značce unikátní aroma a chuť. Všechny vitoly se vyrábí výhradně ručně. Existují dvě řady doutníků Cohiba, střední až těžká Línea Clásica (představená v letech 1966 – 1989) a střední Línea 1492 uvedená roku 1992, v roce oslav pětistého výročí objevení Ameriky. O deset let později, v roce 2002, byla přidána k Linii 1492 nová velikost, Siglo VI.

Klasifikace: středně silné až silné (Línea Clásica) a střední (Línea 1492).

Bolivar

Simon Bolivar, který osvobodil velkou část Jižní Ameriky ze španělské nadvlády, byl jednou z velkých postav 19. století. Značka doutníků Bolivar vznikla v roce 1902 a dnes se vyrábí v továrně Partagás v centru Havany. Asi nebude překvapením, že Habano pojmenované po tak významném a mocném muži je charakteristické svou silnou chutí. Bolivar je jeden z nejsilnějších doutníků. Složení tohoto doutníku bývá ceněno především nejzkušenějšími kuřáky....

Bolivar

Simon Bolivar, který osvobodil velkou část Jižní Ameriky ze španělské nadvlády, byl jednou z velkých postav 19. století. Značka doutníků Bolivar vznikla v roce 1902 a dnes se vyrábí v továrně Partagás v centru Havany. Asi nebude překvapením, že Habano pojmenované po tak významném a mocném muži je charakteristické svou silnou chutí. Bolivar je jeden z nejsilnějších doutníků. Složení tohoto doutníku bývá ceněno především nejzkušenějšími kuřáky. Všechny jsou vyráběny ručně. Klasifikace: těžké

H. Upmann

Herman Upmann byl německý bankéř, jehož vášeň pro doutníky ho přivedla do Havany, kde od roku 1840 žil. Roku 1844 zde založil banku a továrnu na doutníky. Banka byla zavřena ve 20. letech 20. století, ale značka elegantních, lehkých až středně těžkých doutníků, přetrvala do dnešních dnů. Značka se vyrábí výhradně z listů z regionu Vuelta Abajo. Zlaté medaile zdobící krabičku představují 11 mezinárodních úspěchů během 19. století a jsou charakt...

H. Upmann

Herman Upmann byl německý bankéř, jehož vášeň pro doutníky ho přivedla do Havany, kde od roku 1840 žil. Roku 1844 zde založil banku a továrnu na doutníky. Banka byla zavřena ve 20. letech 20. století, ale značka elegantních, lehkých až středně těžkých doutníků, přetrvala do dnešních dnů. Značka se vyrábí výhradně z listů z regionu Vuelta Abajo. Zlaté medaile zdobící krabičku představují 11 mezinárodních úspěchů během 19. století a jsou charakteristickým znakem značky stejně jako podpis samotného pana Upmanna. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Klasifikace: lehké až střední

Hoyo de Monterrey

Doutníky Hoyo de Monterrey vděčí svému původu městu San Juan y Martínez, které leží v srdci tabákové oblasti Vuelta Abajo. Zde se nachází plantáž se slavným nápisem na vstupní bráně: Hoyo de Monterrey. José Gener. 1860. Nachází se na nejúrodnější půdě na břehu řeky, která městem protéká. Slovo hoyo znamená jáma a popisuje právě nízko položenou polohu plantáže. Katalánec José Gener poprvé použil tento název pro pojmenování doutníků v roce...

Hoyo de Monterrey

Doutníky Hoyo de Monterrey vděčí svému původu městu San Juan y Martínez, které leží v srdci tabákové oblasti Vuelta Abajo. Zde se nachází plantáž se slavným nápisem na vstupní bráně: Hoyo de Monterrey. José Gener. 1860. Nachází se na nejúrodnější půdě na břehu řeky, která městem protéká. Slovo hoyo znamená jáma a popisuje právě nízko položenou polohu plantáže. Katalánec José Gener poprvé použil tento název pro pojmenování doutníků v roce 1865. Mírná chuť značky je příležitostí pro ty, kteří si rádi vychutnají méně silný, delikátní a aromatický doutník. Nejznámější velikosti jsou la Doble Corona a los Epicure No. 1 a No. 2, ale existuje také nabídka standardních velkostí, známých jako Le Hoyo Series. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Klasifikace: lehké

Juan López

Španělský podnikatel Juan Lopez Díaz založil tuto značku doutníků v 70. letech 19. století. Přestože není ve světě až tolik známá, má své příznivce, kteří jsou jí věrni. Všechny velikosti jsou vyráběny z listů regionu Vuelta Abajo. Všechny doutníky jsou vyráběnéručně. Klasifikace: střední až silné.

Juan López

Španělský podnikatel Juan Lopez Díaz založil tuto značku doutníků v 70. letech 19. století. Přestože není ve světě až tolik známá, má své příznivce, kteří jsou jí věrni. Všechny velikosti jsou vyráběny z listů regionu Vuelta Abajo. Všechny doutníky jsou vyráběnéručně. Klasifikace: střední až silné.

La Gloria Cubana

La Gloria Cubana je téměř neznámý klenot mezi havanskými doutníky, ačkoliv má poměrně dlouhý vývoj. Značka vznikla již v roce 1885 a názvem je definována i její historie. Více než sto let přitahuje ty největší znalce z řad kuřáků. Tato značka je navíc charakteristická svou elegantní prezentací, zejména série Medaille d’Or. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Chuť tabákových listů z regionu Vuelta Abajo je klasifikována jako střední a nabízí...

La Gloria Cubana

La Gloria Cubana je téměř neznámý klenot mezi havanskými doutníky, ačkoliv má poměrně dlouhý vývoj. Značka vznikla již v roce 1885 a názvem je definována i její historie. Více než sto let přitahuje ty největší znalce z řad kuřáků. Tato značka je navíc charakteristická svou elegantní prezentací, zejména série Medaille d’Or. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Chuť tabákových listů z regionu Vuelta Abajo je klasifikována jako střední a nabízí vyvážené a jemné odstíny chutí a vůní. Klasifikace: střední.

MonteCristo

Montecristo je nejznámější a asi nejvíce ceněnou značkou doutníků Habanos. Pro mnoho kuřáků je měřítkem pro posuzování kvality ostatních značek. Značka nese jméno hlavního hrdiny románu Alexandra Dumase „Hrabě Monte Cristo“, který si oblíbili Torcedores (dělníci vyrábějící doutníky) v továrně v Havaně, kde tato značka v roce 1935 vznikla. Škála značky původně tvořené výhradně vitolami očíslovanými 1 – 5 se postupně rozšiřovala tak, aby pokryla...

MonteCristo

Montecristo je nejznámější a asi nejvíce ceněnou značkou doutníků Habanos. Pro mnoho kuřáků je měřítkem pro posuzování kvality ostatních značek. Značka nese jméno hlavního hrdiny románu Alexandra Dumase „Hrabě Monte Cristo“, který si oblíbili Torcedores (dělníci vyrábějící doutníky) v továrně v Havaně, kde tato značka v roce 1935 vznikla. Škála značky původně tvořené výhradně vitolami očíslovanými 1 – 5 se postupně rozšiřovala tak, aby pokryla poptávku i nejnáročnějších kuřáků. V roce 2009 se v rámci značky zrodila nová linie Montecristo Open se čtyřmi novými vitolami: Eagle (54 x 150 mm), Regata (46 x 135mm), Master (50 x 124 mm) a Junior (38 x 110mm). Doutníky jsou vyráběny výhradně z vybraných listů z regionu Vuelta Abajo, území nejkvalitnějšího tabáku na světě. Všechny velikosti doutníků Montecristo jsou vyráběny ručně. Klasifikace: střední až silné

Partagas

Jednou z nejslavnějších havanských továren na výrobu doutníků je bezpochyby Partagas. Nachází se v samém srdci města, přímo za budovou Capitolu, v ulici Industria č. 520. Továrna byla otevřena v roce 1845 donem Jaime Partagásem a od té doby vyrábí doutníky nesoucí jeho jméno. Tyto doutníky jsou velmi dobře identifikovatelné díky své bohaté a intenzivní chuti. Charakter směsi z výběrového tabáku z regionu Vuelta Abajo je nezaměnitelný také svým...

Partagas

Jednou z nejslavnějších havanských továren na výrobu doutníků je bezpochyby Partagas. Nachází se v samém srdci města, přímo za budovou Capitolu, v ulici Industria č. 520. Továrna byla otevřena v roce 1845 donem Jaime Partagásem a od té doby vyrábí doutníky nesoucí jeho jméno. Tyto doutníky jsou velmi dobře identifikovatelné díky své bohaté a intenzivní chuti. Charakter směsi z výběrového tabáku z regionu Vuelta Abajo je nezaměnitelný také svým aromatem. Partagas se vyskytuje v široké škále tvarů a velikostí. Nejznámější jsou Serie D No. 4. a Lusitanias a 8-9-8 (doutníky pojmenované podle svého uspořádání v krabici). V roce 2005 se objevuje nová vitola, která rozšířila řady Partagas: Serie P No. 2. Brzy se pro svou silnou chuť stala mezi obdivovateli značky velmi oblíbenou.Všechny velikosti doutníků kromě dvou jsou vyráběny ručně. Klasifikace: silné.

Punch

Punch je jedna z nejstarších značek doutníků. Byla založena v polovině 19. století donem Manuelem Lópezem de Juan Valle y Cia s cílem konkurovat rostoucímu anglickému trhu, kde byl v té době velmi populární humoristický časopis stejného jména. Pan Punch, klaun, který byl symbolem této publikace, je stále vyobrazen na každé krabici, s doutníkem v ruce, obklopen výjevy z 19. století, představujícími výrobu doutníků, které se prakticky shodují...

Punch

Punch je jedna z nejstarších značek doutníků. Byla založena v polovině 19. století donem Manuelem Lópezem de Juan Valle y Cia s cílem konkurovat rostoucímu anglickému trhu, kde byl v té době velmi populární humoristický časopis stejného jména. Pan Punch, klaun, který byl symbolem této publikace, je stále vyobrazen na každé krabici, s doutníkem v ruce, obklopen výjevy z 19. století, představujícími výrobu doutníků, které se prakticky shodují s dnešním obrazem kubánských továren. V roce 1925 se výroba přesunula do továrny Hoyo de Monterrey. Charakteristická chuť značky Punch je středně silná a vyrábí se z listů z regionu Vuelta Abajo. Je k dispozici v široké škále vitol, které jsou vyráběny výhradně ručně. Klasifikace: střední.

Quintero

Quintero je značka, kterou ocení ti, kteří si chtějí vychutnat chuť střední síly doutníků za rozumnou cenu. Je to jeden z mála kubánských doutníků, který se nezrodil v Havaně. Zakladatel značky, Agustín Quintero, založil svou výrobu ve městě Cienfuegos, také nazývaném perlou jihu. Stejně jako tehdy, i dnes tabákové listy pochází z regionu Vuelta Abajo. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Klasifikace: střední

Quintero

Quintero je značka, kterou ocení ti, kteří si chtějí vychutnat chuť střední síly doutníků za rozumnou cenu. Je to jeden z mála kubánských doutníků, který se nezrodil v Havaně. Zakladatel značky, Agustín Quintero, založil svou výrobu ve městě Cienfuegos, také nazývaném perlou jihu. Stejně jako tehdy, i dnes tabákové listy pochází z regionu Vuelta Abajo. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Klasifikace: střední

Romeo Y Julieta

Značka Romeo y Julieta, nesoucí jméno Shakespearových hrdinů, vznikla v roce 1875. Mezinárodní uznání si začala získávat na počátku 19. století poté, co don Pepín Fernández rozpoznal důležitost „prstýnků“ jako základ úspěchu. Odhaduje se, že při výrobě bylo použito až 20.000 různých pásků. Jedním z nejoddanějších kuřáků této značky byl Winston Churchill. Od jeho návštěvy Havany v roce 1946 je jeho jméno uvedeno na prstýnku a rovněž po něm...

Romeo Y Julieta

Značka Romeo y Julieta, nesoucí jméno Shakespearových hrdinů, vznikla v roce 1875. Mezinárodní uznání si začala získávat na počátku 19. století poté, co don Pepín Fernández rozpoznal důležitost „prstýnků“ jako základ úspěchu. Odhaduje se, že při výrobě bylo použito až 20.000 různých pásků. Jedním z nejoddanějších kuřáků této značky byl Winston Churchill. Od jeho návštěvy Havany v roce 1946 je jeho jméno uvedeno na prstýnku a rovněž po něm byla pojmenována nejslavnější vitola značky, která má délku 178mm a průměr 47mm. Díky vyvážené a aromatické chuti listů pocházejících z regionu Vuelta Abajo je klasickým Habanem se středně těžkou chutí. V roce 2006 se na trhu objevila nová vitola Short Churchills pojmenovaná Robustos. Velikost, která dosud chyběla v sortimentu. VIII. Festival del Habano byl ideální příležitostí pro uvedení nového produktu na trh a také pro představení nového designu značky. Dnes jsou doutníky Romeo y Julieta světově proslulé a nabízí jednu z nejširších nabídek velikostí. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Klasifikace: střední

Romeo y Julieta

je pravděpodobně nejslavnější - a rozhodně nejromantičtější - značka kubánských doutníků. Neobvyklé jméno pochází z časů staré kubánské tradice poskytování zábavy pro baliče doutníků při jejich práci v továrně v podobě čtení knih. Shakespearovy vášnivé a dojemné tragédie se setkaly s mimořádně silnými reakcemi v srdcích horkokrevných Kubánců.

Tajemství úspěchu

Značka Romeo y Julieta vznikla v roce 1873 (nebo podle některých zdrojů v roce 1875), díky dvěma imigrantům ze španělské provincie Asturie, kterými byli - Don Inocencio Alvarez Rodriguez a Don José Garcia Manin. Malá továrna, ve které začali vyrábět své doutníky, se nachází v obchodní čtvrti Havany, na 87, San Rafael ulici. Ačkoli tato továrna byla velmi malá, majitelé pracovali tak tvrdě, že jejich podnikání nabralo na tempu a brzy byli schopní konkurovat hlavním výrobcům doutníků ve městě.  Spuštění nového podniku není nikdy snadné, obzvláště v tak silných konkurenčních podmínkách, které vládly v Havaně obchodu s doutníky v druhé polovině 19. století. Mohlo to trvat i desítky let, než by se tato nová značka stala dostatečně známou, ale první majitelé Romeo y Julieta dokázali, že toho lze dosáhnout i mnohem rychleji. Vysoká kvalita tabáku sklizeného ve slavném regionu Vuelta Abajo, nádherné ručně balené doutníky (Alvarez od začátku trval na tom, že je třeba angažovat ty nejlepší baliče doutníků z Havany), a sofistikované balení výrobku vedlo k tomu, že si značka Romeo y Julieta brzy získala srdce i těch nejnáročnějších kuřáků doutníků. Nicméně muž s originálními nápady, který se opravdu zasloužil o vzlet značky Romeo y Julieta, byl Don Manin Garcia. Byl to on, kdo vymyslel velká tajemství, která měla umožnit této značce, aby se stala jedním z hlavních konkurentů na trhu kubánských doutníků v prvních deseti letech výroby. Společnost dosáhla svého úspěchu v důsledku zdánlivě jednoduchého, ale velmi efektivního vedení. Co, ptal se sám sebe, je zapotřebí k vyrobení dobrého doutníku? Odpověď byla zřejmá: dobrý tabák. Ale protože majitelé značky Romeo y Julieta neměli vlastní plantáže, byli nuceni kupovat tabák na aukcích. Vědět předem, který tabák je ten nejlepší, bylo velmi složité rozhodování. V roce 1875 neměl kupující možnost využít žádné z technických inovací pro hodnocení kvality tabáku, které existují dnes, nezbývalo jim tudíž nic jiného, než se spolehnout jen na svou vlastní zkušenost a intuici. Ale Don Manin Garcia poslal několik zkušených pozorovatelů na nejlepší plantáže na Kubě s pokyny pečlivě sledovat všechny fáze, kterými prochází zrání rostliny, na základě čeho potom vyhodnocoval to, se kterou dodavatelskou firmou by měli obchodovat. Každé roční období, se „špióni“ Dona Garcia vydávali za najaté dělníky na tabákových plantážích, aby se seznámili se všemi problémy, které mohly ovlivnit kvalitu rostlin, jako je například sucho, napadení škůdci atd. Tímto způsobem byli schopni činit informovaná rozhodnutí v továrně, jaký tabák koupit k zajištění kvality svých budoucích produktů. Po krátké době si kuřáci doutníků začali všímat rozdílu mezi 'obyčejnými' doutníky a doutníkyRomeo y Julieta, o jejichž chuť se výrobci starali od okamžiku zasetí semínek tabákových rostlin, z jejichž listů byly posléze doutníky ubaleny. Výmluvné svědectví o popularitě a komerčním úspěchu produktů pánů Alvareze a Garcii potvrzuje skutečnost, že během prvních let existence jejich továrny byli majitelé Romeo y Julieta schopni vydat více než tucet nových značek doutníků: La Mar (v červnu 1876), Los Amantes de Verona a Monteschi у Capuletti-v návaznosti na téma Shakespeare (v červnu 1879), La Superfina, La Flor de Lozano Pendas y Cia., Daniel Webster a La Cubana (vše v roce 1882), La Salamith, Entre las Rosas, La Mia, La Sonambula, Maria Stuart (v roce 1883). Ačkoli žádný z těchto produktů nebyl schopný předčít značku Romeo y Julieta, i tyto značky se staly stálicemi na trhu a byly schopné přinést továrně značný zisk. 

Obchodní politika

V roce 1886 Jose Garcia Manin opustil továrnu Romeo y Julieta. Po krátkém období práce s Monterem, vzal Inocencio Alvarez kontrolu nad závodem sám. Toto trvalo až do roku 1902, kdy prodal podnik společnosti Rabell, Acosta &, která ovšem značku Romeo a Julieta neměla ve svém vlastnictví dlouho, v následujícím roce ji prodala Josemu Rodriguezu Fernandezu, tzv. Donu Pepinu. Mnozí pamětníci se domnívají, že Don Pepin byl posledním „patriarchou“ zlatého věku doutníkového průmyslu na Kubě. Jméno tohoto člověka, jehož myšlenky byly často na svou dobu velmi pokrokové, je spojeno s druhým rozmachem značky Romeo y Julieta. Don Pepin, taktéž přistěhovalec z Asturie, byl poslán na Kubu jako devítiletý chlapec, aby se učil obchodu s tabákem a výrobě doutníků. Než dovršil věk svých 37 let, udělal si v této profesi mnoho dobrých kontaktů. Pracoval na plantáži, pomáhal jako balič doutníků, stal se ředitelem malé tabákové továrny a nakonec reprezentoval zájmy společnosti Cabanas y Carvajal v zahraničí. Posléze se rozhodl založit si svou vlastní firmu. Spolu se dvěma dalšími španělskými přistěhovalci, založil společnost Rodriguez, Arguelles & Co Inc, a koupil továrnu Romeo y Julieta. Vzhledem k tomu, že Don Garcia udělal vše pro zajištění kvality doutníků Romeo y Julieta a vytvořil této značce skvělou reputaci, Don Pepin mohl v této linii dále snadno pokračovat a i on se postaral o další neocenitelný přínos k propagaci produktu. V době, kdy se majitelé jiných tabákových továren vůbec nezaobírali myšlenkami na reklamu, ani do propagace své značky nijak neinvestovali, byly praktiky Dona Pepina v doutníkovém marketingu naprosto revoluční. Do začátku 20. století se staly kubánské doutníky známými po celém světě - a z toho důvodu byly často padělané. Tyto levné padělky způsobily výrobcům kubánských doutníků obrovské materiální a morální škody, protože podkopaly důvěru spotřebitelů k originálním výrobkům. Boj proti pirátům nebyl v tehdejší době nikterak jednoduchý – pojmy jako např. ochranné známky a vlastnická práva značek v průmyslu byly tehdy naprosto neznámé, nicméně Don Pepin si rychle uvědomil, co musí udělat, aby se s tímto problémem vypořádal. V roce 1909, si nechal své značky registrovat Mezinárodní unií v Bernu, ve Švýcarsku pod číslem 7792, a tak se Romeo y Julieta stala první oficiálně registrovanou značkou kubánských doutníků. Ve snaze rozšířit tradiční trhy, které byly pro výrobce kubánských doutníků Spojené státy a Velká Británie, využil Jose Pepin Rodriguez zkušenosti, které načerpal během svého působení ve společnosti Cabanas y Carvajal, a vytvořil si sít prodejních manažerů, kteří se snažili o podporu značky Romeo y Julieta v zahraničí. I když Spojené státy a Velká Británie zůstaly co do počtu prodaných kusů doutníků trhy číslo jedna a dvě, prodej doutníků značky Romeo y Julieta dosáhl velkého pokroku v Kanadě, Austrálii, v některých státem Jižní Ameriky, a v kontinentální Evropě – ve Španělsku, Francii, Portugalsku, Itálii a Švýcarsku.

'Malý Shakespeare'

Don Pepin byl přirozeně nadaný člověk, který se mohl pochlubit nejen obchodním instinktem, ale i vynikajícími tvůrčími schopnostmi. Byl autorem mnoha různých reklamních kampaní, které byly použity na podporu Romeo y Julieta. Většina z nich byla velmi výstřední. Don Pepin strávil dlouhý čas navštěvováním místních orgánů ve Veroně ve snaze získat povolení ke koupi slavného paláce Kapuletů, ve kterém došlo k událostem Shakespearovy tragédie. V domě Julie měl v úmyslu vybudovat salón pro kuřáky a milovníky doutníků Romeo y Julieta, ale jeho projekt byl zamítnut. Jedinou věcí, kterou mu městské úřady umožnily udělat, bylo otevřít malý obchůdek s doutníky v domě Kapuletů. Tento obchod byl mimochodem sám o sobě uměleckým dílem. Interiér si Don Pepin nechal vyrobit kubánskými řemeslníky z vzácných druhů tvrdých dřev, a návštěvníci si zde mohli zakoupit vždy ty nejlepší ručně balené doutníky Romeo y Julieta. Nicméně jelikož se nepodařilo Donu Pepinu získat slavný palác Kapuletů, po svém návratu na Kubu nechal udělat přesnou kopii slavného Julietina balkonu, na kterém si oba milenci vyznávali svou lásku. Obraz tohoto balkónu je ztvárněn i na krabicích doutníků Romeo y Julieta. Když došlo k přestěhování závodu na nové místo, byl balkón přestěhován spolu s ním. Mimochodem zde je další zajímavý příběh spojený s továrnou Romeo y Julieta: Na počátku 20. století již byla stará budova zjevně příliš malá pro rychle se rozvíjející produkci Romeo y Julieta. Počet pracovníků se zvýšil na 1200 (750 z nich byli prvotřídní baliči doutníků), a roční počet vyrobených kusů doutníků se zvýšil na dvacet milionů. Takže se Don Pepin rozhodl přestěhovat svůj podnik na jiné místo na ulici Varelan, kde se během španělské vlády konaly býčí zápasy v aréně. Továrny kubánských doutníků byly tradičně známé svým velkolepým vzhledem, který někdy hraničil až s excentričností, což bylo příčinou mnoha komentářů o „ nehospodárné extravaganci a „nadměrnému plýtvání“ prostředků pro tyto stavby. Nová továrna Romeo y Julieta nebyla výjimkou - po renovaci a rozšíření se podnik ocitl na jedné z prvních příček mezi „marnotratně extravagantními továrnami“ a stal se silným vizuálním symbolem toho, že Romeo y Julieta patří mezi přední vývozce kubánských doutníků. Don Pepin byl vášnivým milovníkem koní a jezdeckých závodů, dokonce používal tento koníček k propagaci své značky. Jeho nádherná závodní klisna se samozřejmě jmenovala Julieta. Cestoval s ní po závodních drahách Evropy. Díky závodním úspěchům Juliety se jeho značka Romeo y Julieta stala dokonce ještě populárnější. Jose Rodriguez Fernandez Dona Pepina velice respektoval jako spolehlivého partnera, charismatickou osobnost a za jeho originální nápady. Právě od něho si kromě přezdívky „Don Pepin“ vysloužil i druhou přezdívku, a sice „ Shakesperito“, neboli „Malý Shakespeare“. 

Doutníky pro Sira Winstona

V roce 1940, kdy značka Romeo y Julieta dosáhla vrcholu svého úspěchu, Don Pepin rozpustil společnost Rodriguez, Arguelles & Co Inc, a založil Romeo y Julieta Cigar Factory. V té době vlastnil ještě řadu dalších značek, včetně Don Pepin, Falman, Flor de Rodriguez, Arguelles a Cia., La Mar a Maria Guerrero. Tato značka byla pojmenována na počest slavné španělské herečky, se kterou se Don Pepin seznámil na jednom ze svých výletů do Španělska. Don Pepin zemřel v roce 1954 ve věku 88 jako velmi bohatý člověk. Za roky, kdy provozoval továrnu produkující obrovskou škálu formátů a velikostí doutníků - více než dva tisíce. Romeo y Julieta také držela rekord v počtu vyráběných doutníků. Výjimečná kvalita doutníků Romeo y Julieta byla často prezentována na mezinárodních výstavách - Antverpy (1885 a 1894), Brusel (1888 a 1889), Melbourne (1888), Paříž (1889 a 1900) a Liege (1907). Jeden zvláštní formát, později známý jako Churchill, byl doutník, na který mohl být podnik Romeo y Julieta obzvláště hrdý. Doutníky této velikosti - 178 mm dlouhý s kroužkem 47 - byly skutečně vyrobeny v rané fázi 20. století, známý jako Romeo y Julieta a později Julieta № 2. Ale po první světové válce byly přejmenovány na počest Georges Clemenceau, ministerského předsedy Francie, pod jehož vedením se Francie stala jednou z vítězných zemí, a který se zúčastnil mírové konference ve Versailles. Během druhé světové války spočívala úloha Kuby v poskytování morální podpory pro spojence, zejména Sira Winstona, slavného doutníkového nadšence. Pod heslem "Máme dost doutníků až do vítězství!". Několik továren doutníků na Kubě, včetně Romeo y Julieta, poslalo Churchillovi obrovské dodávky svých nejlepších doutníků. Churchill preferoval formát Julieta Coronas № 2, a po válce vyjádřil své přání navštívit továrnu, která vyráběla jeho oblíbené doutníky. Na počest této události, která se konala v roce 1947, ředitelé Romeo y Julieta přejmenovali Julieta № 2 formát na „Churchill“. Ostatní značky doutníků toto následovaly, ale je třeba říci, že skutečný Churchillův doutník je Romeo y Julieta Churchill.

Stále nejlepší

Romeo y Julieta jsou středně silné doutníky s komplexní chutí, která se nepatrně mění během procesu kouření. Pikantní, bylinné, květinové, ovocné a ořechové tóny jsou snadno rozpoznatelné zkušenými kuřáky doutníků. Na začátku kouření slavného doutníku Churchill, můžete cítit lehké, zemité aroma s příjemnými medovými tóny, zatímco v nasyceném kouři z hořícího doutníku je patrná vůně koření. Znalci tvrdí, že všichni kuřáci doutníků by alespoň jednou v životě měli ochutnat doutník Romeo y Julieta Churchill. Jedním z hlavních charakteristik Romeo y Julieta je jejich vysoká odolnost vůči stárnutí. Proces stárnutí u nich probíhá překvapivě velmi dobře, příjemně se kouří například i za více než 20 let od té doby, kdy byly vyrobeny. Vzhledem ke své popularitě, nad prodejem doutníků Romeo y Julieta vítězí pouze značka Montecristo. Ve Spojených státech, kde je zakázán prodej kubánských doutníků, je populární doutník Romeo y Julieta 1875 z Dominikánské republiky. (Toto se stalo i v případě dalších značek po revoluci, kdy bylo velmi těžké zcela ochránit práva k ochranným známkám, což vedlo k vytvoření řady doutníků se stejným názvem, ale jiného původu. Ačkoliv tyto doutníky nemohou být co do kvality s kubánskými doutníky v žádném případě porovnávány, síla jména jejich značky povzbuzuje kuřáky na celém světě k jejich nákupu.) 

San Cristobal

San Cristóbal de la Habana je původní název hlavního města Kuby, které bylo založeno roku 1519. Cristóbal na počest Kryštofa Kolumba a Habana podle indiánského pojmenování města. Značka vznikla roku 1999 na počest dlouhé historie Havany. Je tvořena čtyřmi vitolami od lehkých po střední chuť, při výrobě se používá tabák z regionu Vuelta Abajo. Každá vitola je pojmenovaná po jedné ze čtyř pevností, které byly postaveny Španěly na obranu města....

San Cristobal

San Cristóbal de la Habana je původní název hlavního města Kuby, které bylo založeno roku 1519. Cristóbal na počest Kryštofa Kolumba a Habana podle indiánského pojmenování města. Značka vznikla roku 1999 na počest dlouhé historie Havany. Je tvořena čtyřmi vitolami od lehkých po střední chuť, při výrobě se používá tabák z regionu Vuelta Abajo. Každá vitola je pojmenovaná po jedné ze čtyř pevností, které byly postaveny Španěly na obranu města.

Všechny doutníky jsou vyráběné ručně. Dva z nich - El Morro a La Fuerza se v žádné jiné značce nevyskytují. Klasifikace: lehké až střední

Trinidad

Značka nese jméno města La Santísima Trinidad (Svatá trojice), které se nachází na jižním pobřeží Kuby a je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Doutníky Trinidad jsou vyráběny od roku 1969, ale stejně jako Cohiba byly zpočátku určeny pouze jako dary pro zahraniční diplomaty. Až v roce 1998 vstoupily na volný trh, a to ještě v omezeném množství. Do roku 2003 existovala pouze jedna velikost (Fundador), poté se ale výroba rozšířila o nové...

Trinidad

Značka nese jméno města La Santísima Trinidad (Svatá trojice), které se nachází na jižním pobřeží Kuby a je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Doutníky Trinidad jsou vyráběny od roku 1969, ale stejně jako Cohiba byly zpočátku určeny pouze jako dary pro zahraniční diplomaty. Až v roce 1998 vstoupily na volný trh, a to ještě v omezeném množství. Do roku 2003 existovala pouze jedna velikost (Fundador), poté se ale výroba rozšířila o nové vitoly a také vznikl nový design, který se více hodil k těmto výjimečně kvalitním doutníkům. Mezi tři nové velikosti patří: Reyes (40mm, délka 110mm), Coloniales (44mm, délka 132mm) a Robustos Extra (50mm, délka 155mm), které jsou baleny v dřevěných krabičkách po 12 a 24 kusech. Reyes a Coloniales jsou také nabízeny po pěti kusech a Robustos Extra po třech kusech. Doutníky Trinidad jsou vyráběny ručně. Klasifikace: střední

Vegas Robaina

Rodina Robaina se věnuje produkci doutníků již od roku 1845 na svých plantážích ležících v Cuchillas de Barbacoa, v oblasti San Luis, region Vuelta Abajo. Značka nesoucí jméno rodiny vznikla v roce 1997 na počest dona Alejandra Robaina, patriarchy rodu, který je také vyobrazen na každé krabičce. Vzdává hold nejen jemu, ale také všem příslušníkům rodiny a členům komunity, kteří se zasloužili o prestižní pověst těchto doutníků. Všechny doutníky...

Vegas Robaina

Rodina Robaina se věnuje produkci doutníků již od roku 1845 na svých plantážích ležících v Cuchillas de Barbacoa, v oblasti San Luis, region Vuelta Abajo. Značka nesoucí jméno rodiny vznikla v roce 1997 na počest dona Alejandra Robaina, patriarchy rodu, který je také vyobrazen na každé krabičce. Vzdává hold nejen jemu, ale také všem příslušníkům rodiny a členům komunity, kteří se zasloužili o prestižní pověst těchto doutníků. Všechny doutníky jsou vyráběny ručně. Klasifikace: střední až těžké.

Výroba doutníků

Příprava krycího (vázacího) listu:

Rozvazování:

Krycí listy již dostatečně vyzrály, a tudíž nastal čas pro jejich konečné roztřídění. Vlhčením se listy stanou pružnými, měkkými a poddajnými, což jsou ty správné vlastnosti pro odstranění stopek, třídění, a jejich konečnou úlohu při balení doutníku...

Výroba doutníků

Příprava krycího (vázacího) listu:

Rozvazování:

Krycí listy již dostatečně vyzrály, a tudíž nastal čas pro jejich konečné roztřídění. Vlhčením se listy stanou pružnými, měkkými a poddajnými, což jsou ty správné vlastnosti pro odstranění stopek, třídění, a jejich konečnou úlohu při balení doutníku.

Vlhčení:

Svazky 40 listů jsou vloženy pod jemný postřik čisté vody. Přebytečné kapky vody, které na listech zůstanou, jsou setřeseny, aby se předešlo vytvoření skvrn na listech, posléze se nechají listy přes noc vyvěšené, aby došlo ke stejnoměrnému vstřebání vlhkosti. 

Čištění listů:

Následující ráno jemné, pečlivé a zkušené ženské ruce listy očistí od stonků a žilek a listy dle jejich kvality roztřídí. Jedním pohybem obratně odstraní hlavní žilky listu, který je pak zařazen do jedné z 20 rozlišovaných velikostí a odstínů. 

Připravené krycí listy:

Tyto ženy zpracovávají na jejich klínech hromady listů. Odtud asi pramení populární mýtus, že doutníky Habanos jsou baleny na dívčích stehnech. 

Připravování náplně:

Svazky listů:

Vázací a náplňové listy jsou opatrně vyjmuty ze svazků ke kontrole. Pokud je to nezbytné, listy se ještě nechají prosušit na vzduchu, aby se zbavily přebytečné vlhkosti. Poté jsou uloženy do dřevěných sudů k uskladnění, dokud nenajde čas k jejich použití.

Kompozice chuti:

Vybírání směsi pro každou značku dle jejího vlastního receptu začíná již dříve, než se balíky listů ocitnou v továrně. Jakmile je v továrně naplánován další program výroby značek a jejich velikostí, tak pracovník, který má na starosti míchání směsí sestaví seznam všech tabáků, který bude potřeba k jejich výrobě. V centrálním skladu je výběr prováděn z velkých zásob svazků všech typů listů, roztříděných do skupin (ligero, seco, volado a capote), dle velikosti, stáří a co je nejdůležitější, dle oblasti svého původu. Mezi továrnou a oblastí původu tabákových listů je pevně stanoveno spojení, které dodává listy pro tu danou značku, která se z nich vyrábí. Nicméně je zodpovědností právě tohoto výše zmíněného pracovníka, aby každým dnem testoval a ochutnával chuť použitého tabáku. Ve své hlavě nosí a opatruje recepty pro každou značku a velikost doutníku a zároveň je strážcem jejich konzistence a důsledného dodržování. Podíl každého typu listu, který odpovědný pracovník předepisuje pro vyráběné doutníky, je kompletováno v oddělení třídění tabáku v dávkách, které se vydávají baličům doutníků pro jejich denní práci. Třídící oddělení je nazýváno „La Barajita“ – doslova ‘balík karet’ – jelikož proces kompletace listů pro výrobu jednotlivých doutníků, se podobá procesu míchání karet.

Nyní konečně, tři nebo více let od doby, kdy byl sklizen ten nejstarší list, nastává čas na to, aby se z tabákových listů stal doutník. 

Postup výroby:

Až na některé výjimky mají všechna havana stejný tvar, který si zachoval svou tradiční podobu díky baličům doutníků. Jejich zkušené ruce nelze nahradit žádným moderním strojem. Ke své práci používají pouze několik nástrojů: dřevěnou desku, cortadores, chaveta a casquillo, řezačku, bezbarvou přírodní pryž, el cepo (pro ověření správnosti délky a průměru doutníku). Tím nejdůležitějším jsou ale jejich zručné a obratné ruce.

Baliči doutníků (Torcedores) jsou rozděleni do čtyř kategorií, přičemž pouze nejlepší z nich mohou vyrábět ty nejsložitější doutníky. K získání vrcholných dovedností v tomto tradičním umění je třeba mnohaletých zkušeností.  V současné době se většinou této profesi věnují ženy. Při jejich práci je doprovází předčítač novin nebo románů.

Balení doutníků – Výhradně ručně:

Nejdříve si balič na desku položí dva nebo tři středně velké listy, které budou tvořit capote. Umístí je tak, aby zadní strana listu s nejvýraznějšími žilkami zůstala při balení otočená dovnitř. Poté se postupně přidávají listy tripa, přehýbají se a řadí tak, aby byl zajištěn nepřetržitý průchod kouře doutníkem. Listy se spojují špičkami k sobě v místě, kde se bude doutník zapalovat. Tím dochází k zintenzivnění chuti při kouření. List ligero s nejsilnější chutí a nejpomalejší hořlavostí se vždy klade doprostřed. Nyní balič tvaruje náplň, pomocí listů tripa, které smotává přesně podle požadovaného rozměru doutníku. Balení vždy začíná v místě, kde se bude doutník zapalovat. Stlačení náplně doutníku musí být stejnoměrné. Špička doutníku je pak seříznuta řezačkou. Balič seřadí vytvořené svazky do řady a na minimálně 30 minut je vloží do dřevěné formy a nechá je slisovat, aby získaly náležitý tvar. Poté si připraví polovinu listu capa (musí být vlhký, aby se dal co nejlépe vytvarovat). Vloží ji na desku lícovou stranu směrem nahoru tak, aby nejjemnější část listu byla viditelná na vnější části doutníku. Svazek se položí na list capa a zabalí se do něj. Balič jej špičkami prstů velmi opatrně natahuje tak, až se celý svazek do listu zabalí. Tento krok musí proběhnout zcela bezchybně. Dále přichází na řadu gorro. Nejprve se ze zbývajícího listu capa odřízne část zvaná „bandera". Ta se zabalí kolem perilla, aby uzavřela špičku a zajistila tak list capa. Finálním krokem je pak vyříznutí malého kroužku z listu capa, který se gumou nalepí na „bandera“. Práce končí v momentě, kdy se doutník seřízne na požadovanou délku.

Další metody – Ručně - Tripa Cort:

K výrobě doutníků tripa corta se používají odřezky z výroby doutníků tripa larga, které se smíchají s ostatními typy tabáku nařezaného na kousky. Balič zabalí tripa do listu capote pomocí pružné látky, která je připevněna k jeho pracovnímu stolu a vytvoří tak pevný svazek. Tyto doutníky jsou rovněž vyráběny výhradně ručně.

Další metody – strojová výroba:

Od 50. let se začaly k výrobě některých doutníků používat stroje. Jsou schopny vyrobit doutníky tripa larga i tripa corta, ale pouze v menších velikostech. Všechen používaný tabák pochází z regionu Vuelta Abajo, oblasti Vegas Finas de Primera. Strojová výroba doutníků je méně nákladná, a proto je nižší i jejich pořizovací cena.

Pěstování tabáku

Oblasti pěstování tabáku:

Na Kubě se pěstuje nejkvalitnější tabák na světě. Ale i zde jsou pouze některé vybrané oblasti vhodné pro pěstování tabáku, který je určen pro výrobu havanských doutníků. Nejúrodnější půda pro pěstování tabáku na světě.

Oblast Vuelta Abajo: 

Pěstování tabáku

Oblasti pěstování tabáku:

Na Kubě se pěstuje nejkvalitnější tabák na světě. Ale i zde jsou pouze některé vybrané oblasti vhodné pro pěstování tabáku, který je určen pro výrobu havanských doutníků. Nejúrodnější půda pro pěstování tabáku na světě.

Oblast Vuelta Abajo: 

Oblast Semi Vuelta:

Oblast na západě Kuby je známá především pěstováním listů tripa a capote. Nicméně využívaná pěstitelská plocha je velmi malá: tvoří ani ne jedno procento produkce z celé této oblasti. Velká část zde pěstovaného tabáku je určena k jiným účelům.

Oblast Partido:

Historický celek oblastí pěstování tabáku, které vznikly na začátku 17. století jihovýchodně od Havany. Oblast Partidas se specializuje na pěstování listů capa.

La Habana:

Havana, hlavní město Kuby. Dala své jméno nejslavnějšímu kubánskému exportnímu produktu, protože z místního přístavu byly havanské doutníky distribuovány do světa. Je stále sídlem nejslavnější tabákových továren.

Oblast Vuelta Arriba:

Východně položená oblast, která zahrnuje od sebe nejvzdálenější tabákové zóny: Remedios: Největší a nejstarší zóna produkce tabáku na Kubě, zdroj všech typů listů pro značku doutníků José L. Piedra. Místní půda a klima mají specifické vlastnosti, nicméně pěstitelské postupy jsou stejné jako v ostatních oblastech.

Oriente: V nejvýchodnější části této oblasti, v Bariay, přistál v roce 1492 Kryštof Kolumbus a poprvé se zde setkal s kubánským tabákem. Ještě dnes se zde tabák pěstuje, i když ne za účelem produkce havanských doutníků.

Do havanských doutníků se používá kubánský černý tabák, který je přímým potomkem rostlin objevených na Kubě Kryštofem Kolumbem před více než pěti sty lety.

Dvě rozdílné formy pěstování poskytují různé typy listů.

La tela tohoto typu filtruje sluneční světlo a zadržuje teplo, což umožňuje, že listy více rostou a jsou jemnější. Tyto podmínky jsou ideální pro pěstování listů capa. Pro výrobu doutníků se sbírají pouze největší a nejjemnější listy. Tento typ listů je nejdražší ze všech.

Tabák pěstovaný na slunci:

 Listy Tripa a Capote jsou pěstovány venku. Tímto způsobem lze využít příznivých slunečních podmínek na Kubě. V každém případě jsou tyto listy charakteristické a liší se podle výšky rostliny. Každý list je právě podle těchto vlastností klasifikován.

Struktura havanského doutníku:

Náplň:

Doutníky se plní směsí tří typů listů pro vytvoření bohaté chuti, která odlišuje havana od ostatních typů doutníků.

Volado, list který je nejméně silný a je ceněn především pro svou dobrou hořlavost. Pro jeho označení se používá výraz Fortaleza 1.

Seco, list středně silný, nejdůležitější pro aroma. (Fortaleza 2).

Ligero, nejsilnější list, který hoří pomalu a dodává chuti na důrazu. (Fortaleza 3).

Capote:

El capote, je speciální list, který obaluje listy tvořící náplň doutníku. Určuje tvar doutníku a zlepšuje jeho kvalitu při kouření.

 La capa je výjimečně jemný a elastický list. Tvoří povrch doutníku. La capa přispívá k chuti havan málo, ale je završením dokonalosti doutníků.

	Práce začínají během horkých letních měsíců, v červnu a červenci, a pokračují bez přestávky po dobu devíti měsíců. Zasévá se na v různých obdobích na různých polích, aby se práce rozložily rovnoměrně během celé sezóny. Doba od zasazení semínka do závěrečné sklizně je asi 17 týdnů u rostlin pěstovaných ve stínu a 16 týdnů u těch, které se pěstují na plném slunci.
	Tabákové rostliny jsou pěstovány co možná nejvolněji, takže pole musí být oráno velice opatrně do určité hloubky podle určeného modelu. Orba se před setbou několikrát opakuje a je k ní využíváno potahů tažených zvířaty.
	Výsevky rostou ve specielních školkách a jsou chráněny slaměným krytem. Některé jsou v současné době pěstovány podle nové metody, chráněny v tunelech plovoucího polystyrenu.
	Po 45 dnech dosáhnou rostliny v semeništi výšky 13 – 15 cm a již jsou připraveny k přesazení.
	Asi 18 - 20 dní po přesazení se kolem kořenů rostlin navrší hlína, aby kořeny zesílily a rostlina se mohla dále vyvíjet.
	Poté, co každá rostlina dosáhne požadované výšky, dochází k olámání pupenů. Ty se otrhají, aby se síla soustředila jen do největších listů.
	Olámání poupat způsobuje zvýšený růst výhonků. Pěstitel tedy musí opakovaně kontrolovat každou rostlinu a tyto výhonky odstranit.
	Asi 40 dní po přesazení může začít sklizeň. Je to velmi pracný úkol, protože každý list se musí sbírat ručně. Současně se mohou trhat jen 2 – 3 listy a mezi každým sklízením musí uplynout několik dní. Sklizení jedné rostliny trvá 30 dní.

Sklizeň:

Listy se sklízejí v několika intervalech, postupuje se odzdola nahoru. Mezi jednotlivými sklizněmi je nutné dodržovat přestávky, aby se zbývající listy mohly dále rozvíjet.

Rostliny, které jsou pěstovány ve stínu, jsou vyšší a mají více listů. Proto je proces sklizně časově náročnější.

Listy zvané Mañanita, které se sbírají jako první, jsou příliš malé pro výrobu havan, ale mají ideální velikost pro výrobu mini doutníků (Minis Cubanos).

Tabákový list je připraven k výrobě

Sušení:

Sklizené tabákové listy se nejdříve musí usušit. Na sušení závisí úspěch celé sklizně. Jedná se o pomalé vysoušení na vzduchu, při němž se z listů vyloučí vlhkost a získávají světle hnědý až nazlátlý odstín.

Sušení podle tradičních metod

Většina listů se suší v tradičních tabákových domech, kde se využívá přirozených vlastností místního klimatu. Listy jsou po dvou navlečeny na provázky, zavěšeny vedle sebe a nechají se odpočívat na sítích. V polovině procesu sušení jsou nadzvednuty ze sítě směrem nahoru. Přitom je nutné zajistit stálé větrání a přístup světla, aby bylo využito přirozené teploty a vlhkosti.

Sušení listů capa venku

V 90. letech došlo k zásadní změně v kontrole teploty a vlhkosti při sušení vzácných listů capa. Bylo přihlédnuto k rozdílným podmínkám v jednotlivých tabákových domech. Při sušení venku na vzduchu se používá vytříbené metody, při níž jsou vždy zajištěny ty nejoptimálnější podmínky. Tím se snižuje doba potřebná k vysoušení listů. Tato metoda vyžaduje neustálou kontrolu a úpravy v závislosti na stavu listů, který se může kdykoliv změnit.

Rozloučení s tabákovou plantáží

Po usušení jsou listy vykupovány od zemědělců organizací Empresa de Acopio y Beneficio del Tabaco, (organizace pro výkup a využití tabáku). Jsou již připraveny pro třídírnu a první fermentaci.

Usušené listy jsou svazovány do snopů (gavillas) a přesunuty z plantáže do třídírny (Escogida). Zde se naskládají na hromady, přikryjí látkou a procházejí procesem fermentace. Jedná se o zcela přirozený jev způsobený vlastní vlhkostí, kterou listy vylučují. Fermentace rozhoduje o kvalitě doutníku. List se při ní zbaví nečistot, kyselé chuti, dehtu a nikotinu. Navíc zjemňuje chuť listů tripa a vyrovnává barvu listů capa. Listy, které byly vypěstovány v nevyšších částech rostliny, vyžadují delší období fermentace, protože jsou nejsilnější a obsahují nejvíce oleje. Průběh fermentace si můžeme představit podobně, jako například proces odehrávající se v zahradním kompostu. Vlhkost a tlak přirozeně vytvářejí teplo a proto je nutná neustálá kontrola pro zajištění průběhu procesu dle požadovaných parametrů.

Výběr a třídění:

Nyní přichází na řadu výběr listů podle jejich funkce při konečném procesu výroby doutníku. Třídiči se řídí třemi zásadními kritérii: velikostí, barvou a strukturou listu. Listy capa se podle očekávání těší zvýšené pozornosti. Před samotnou manipulací jsou nejdříve navlhčeny a provětrány na vzduchu. Poté jsou rozděleny do více než 50 různých kategorií koncipovaných tak, aby pouze nejlepší z nich byly použity pro výrobu havanských doutníků. Listy nesplňující nejnáročnější požadavky kvality, jsou vyřazeny a použity k jiným účelům. Listy pěstované na slunci (tripa a capote) jsou klasifikovány podle velikosti a chuti do tří kategorií: ligero, seco a volado. Listy z nejnižších částí rostlin mají nejméně silné aroma a nazývají se volado (nebo také Fortaleza 1). Největší a nejlepší z nich jsou pak používány jako capote. Listy sebrané ze střední části rostliny jsou středně silné a klasifikují se jako kategorie seco (Fortaleza 2). Listy z vrchní části rostlin tvoří kategorii ligero a jsou nejsilnější (Fortaleza 3). V této etapě se také vyřazují některé listy tripa a capote, ze kterých se nevyrábí havana, ale ostatní typy doutníků a cigaret. Po roztřídění se listy nechají odpočívat. Listy capa, kterým díky jejich jemnosti stačí pouze jedna fermentace, jsou v této fázi zabaleny do balíků a přepraveny ke skladování. Ve skladech se nechávají uležet a zrát stejně jako nejlepší vína.

Listy pěstované na slunci vyžadují další doplňující péči.

Odstraňování žilek:

Roztříděné listy tripa a capote se nyní přesouvají do místa zvaného „Despalillo“, kde jsou nejdříve navlhčeny (moja), aby se mohly lépe zbavit žilek. Navlhčení je rovněž přípravou pro druhou fermentaci.

Šikovné prsty tamních pracovníků trhají vnitřní žíly každého listu. Současně provádějí finální třídění do jednotlivých kategorií podle velikosti a vlastností. Listy, jejichž kvalita neodpovídá daným kritériím, jsou vyřazeny. Nakonec se listy slisují mezi prkny.

Druhá fermentace.

 V této fázi se podruhé fermentují listy určené pro tripa a capote. Při tomto procesu jsou svazky mnohem větší a celková doba delší než při první fermentaci.

Opět platí, že u nejsilnějších listů trvá celý proces déle, zatímco u slabších a jemnějších je fermentace kratší.

V této fázi musí být velmi pečlivě kontrolována teplota. Když je příliš vysoká, je potřeba listy osvěžit a znovu je přeskládat tak, aby se spodní dostaly nahoru a vrchní dolů. Tento postup se může několikrát opakovat.

Zrání:

Po druhé fermentaci se listy pěstované na slunci (tripa a capote) na několik dní nechávají provětrat v regálech zvaných parrilleros. Poté se zabalí a přemístí do skladu, kde se přidají k listům capa. Celý proces zpracování je pak završen konečným zráním. Nejsilnější listy (ligero) zrají nejdéle, zatímco nejméně silné kratší dobu. Stejně jako u dobrého vína platí, že čím déle se nechá list zrát, tím je kvalitnější. Listy tripa a capote jsou baleny do obalu zvaného paca (žok). Listy capa se balí do obalů tercios, vyráběných z materiálu Yagua (kůra z královské palmy, která má na Kubě všestranné využití).